Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

7.5. Damaralend a pouštní sloni

 

Neochladilo se, vedro bylo asi největší,  jaké jsme v Namíbii zažili. Otáčíme se však k jihu, kde bude snad trochu chladněji. Severní oblast Namíbie je nádherná, a určitě lze najít i oblasti neposkvrněné turismem. Bohužel, na to by byla potřeba větší výprava, protože ztratit se zde by mohlo být osudné.

 

My jsme se však museli vrátit po stejné cestě do Opuwa, kde doplňujeme pohonné hmoty pro auto i pro nás,  dokupujeme potraviny, chce to trochu změnu, takže chleba, steaky, biltong, (sušené maso), hořčici a pivo. Oproti Keni nám tento monotónní druh stravy rozhodně nedělá problémy, spíš nám bude doma chybět. Z Opuwa míříme do oblasti jižního Damaralandu, pevnosti Sesfontain. Krajina se po cestě velmi mění, z rozsáhlých rovných pustin se zvedají obrovské stolové hory. Krajina se vlní a otevírají se nám nádherné pohledy. Každou chvíli stavíme na fotopauzy. Pasáčkové podél cest pasou dobytek. Když jsme jedno ze stád míjeli, upozornil nás pasáček, že máme úplně prázdnou pneumatiku.  Píchli jsme pravé zadní kolo, a dokonce jsou tam dvě díry. Z auta sundáváme rezervu, je sice v lepším stavu, ale nejsme si úplně jisti, jak dlouho vydrží. Díry nejsou moc velké, takže Honza vyndal naši opravářskou sadu a kolo jsme se snažili spravit, vypadalo to, že to bude držet. Cesty jsou zde velice prašné, jakmile jsme potkali jiné auto nebylo téměř nic vidět a pokud jsme nestihli zavřít okénka neviděli jsme nic ani v autě. Za jednou ze zatáček se začala cesta zhoršovat, a vynořil se obrovský kopec. Aby toho nebylo málo, silnice se opravovala. Chvílemi to vypadalo, že to nelze ani vyjet. Když jsme se dostali na úplný vršek, tak zadní kola jela ještě do kopce, kdežto přední již z kopce. Kdyby to nebylo rozkopané, tak bychom si to snad dali ještě jednou. Hory kolem nás byly neskutečné, je to však úplná divočina a rozhodně se nedoporučuje se zde toulat.

My jsme krásnými průsmyky dojeli do Fort Sesfontain. Původně jsme mysleli, že navštívíme pevnost, porozhlédneme se po městě a pojedeme dál do kempu. Všude ale byly cedule na vyjížďky za pouštními slony. To byla výzva, protože jsme byli přesvědčeni, že takové štěstí mít nebudeme. Dojeli jsme skoro na konec vesnice, kde byla jedna z “cestovních kanceláří”. Zde nám průvodce doporučil se moc nerozhodovat a vyjet, slony prý na 90% uvidíme. Bylo to rozhodnutí okamžiku a už máme průvodce v autě a jedeme úplnou divočinou. Bylo zde nádherně, písečné duny střídaly porosty stromů a trávy, v krajině byly hluboké rýhy od vod řeky Ugab a celé údolí bylo obehnáno rozeklanými vršky hor. Říkali jsme si, že pokud zde uvidíme slony, bude to něco neskutečného. Tentokrát byla štěstěna opravdu na naší straně, dva pouštní sloni byli u napajedla (slonice s mládětem), asi po patnácti minutách přišel další výrostek a obrovský samec. Drželi jsme se od nich v uctivé vzdálenosti. Pouštní sloni jsou totiž mnohem nebezpečnější než “klasičtí” sloni. Důrazněji si hájí své teritorium i vodu. Jsou o něco menší a dokáží vydržet bez vody o něco déle. I když se jedná o jeden druh, dokázali se přizpůsobit životu v poušti. V takovéto setkání jsme opravdu nedoufali. Zpáteční cestu ještě okořenili skákavky a pštrosi.

Kolem páté jsme byli zpět v Sesfontain. Po rychlé poradě co dál, jsme sedli do auta, protože jsme se rozhodli dojet až do vytipovaného kempu u jezírka s horkým pramenem. Hlavní cesta byla naštěstí asfaltová, takže jsme po ní uháněli kosmickou rychlostí, slunce totiž rychle zapadalo. Ke kempu jsme však museli odbočit na prašnou cestu, která se rychle měnila v off-road, už byla téměř tma. Kdybychom neměli GPS s podrobnou mapou a kempy, tak bychom do cíle rozhodně nedojeli. Cesty se neustále rozdvojovali, roztrojovali a zase spojovali. Kemp jsme však našli, ale abychom se dostali na kempová místa, museli jsme přejet brod. Jako dobrovolník jsme se vrhla do tmavé vody, která naštěstí nebyla nijak hluboká. Když jsme zdolávali brod, objevila se za námi další auta. Takže jsme v rychlosti obsadili velice pěkné místo (číslo 2). Bohužel se ukázalo, že si zde jihoafričané chtějí užít soukromou párty a na turisty rozhodně ohledy nebrali. Ještě než jsme si udělali výtečné steaky, očistili jsme svá umdlená těla v úžasném jezírku. Kolem desáté jsme zalezli do stanů. Bohužel “sousedi” řádili asi do tří do rána. Úplně kazili kouzelnou atmosféru místa.

Za den ujeto 409 km (530 504 km)
Tankováno 52,69
litrů; 10,25 N/litr