Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

5. 5.  Epupa falls

 

I když jsme si mohli malinko přispat, probudili jsme se s východem sluníčka. V klidu jsme se nasnídali a vyrazili do města doplnit palivo. Na každém kroku bylo vidět, že to je místo, kde se střetává několik kmenů a všichni se snaží z turistů vyrazit co se dá. Město ani atmosféra v něm se nám ale moc nelíbila. Ještě před odjezdem k angolským hranicím potřebujeme nakoupit vodu, chleba, pivo a steaky. První obchod, který jsme navštívili byl spíše velkosklad, ale mimo steaků měli vše. Na druhé straně ulice byl další krám, takže jsme to zkusili ještě tam a koupili jsme nádherné, obrovské T-bon steak (1 kg/100 Kč) a k tomu trochu sušeného masa, kterému se říká biltong a dvě flašky jihoafrického vína. Pak už nic nebránilo cestě na sever. Krajina se opět trochu měnila, cesta již nevedla pouze rovně, ale docela se klikatila a především to na ní pořádně houpalo. Místa, kudy protékají sezónní řeky jsou udělané brody a některé byli pořádně hluboké. Kolem cesty jsme potkávali Himby, za kterými vlastně na sever jedeme. Dalším naším cílem jsou vodopády Epupa, které se nacházejí na hranici s Angolou. Říká se o nich, že jsou krásnější než Viktoriiny vodopády. Asi po čtyrech hodinách cesty se před námi otevírá údolí, které naprosto vybočuje z prašné vysušené krajiny. Před námi je obrovská palmová oáza odkud se ozýval zvuk padající vody. Jedeme ke kempu, zde jsme bohužel zjistili, že mají plně obsazeno. Naštěstí je hned vedle další s originálním jménem Epupa falls, a tam už volno měli. Místa měli dost, tak jsme si vybrali parcelu přímo u řeky. Rozdělali jsme stany a vyrazili na průzkum vesnice, asi po dvou minutách jsme zjistili, že vesnici tvoří asi dvě chatrče a čtyři kempy, takže jsme si to namířili rovnou k vodopádům. Hned první pohled nás uchvátil, a to jsme ještě netušili, že to je jen začátek. Bylo ale neuvěřitelné vedro, takže jsme se raději přesunuli do stínu palem v kempu. K vodopádům vyrazíme až později odpoledne. Přes největší vedro jsme si zašli do hospůdky na jedno studený s pohledem na vodopád, i když ta hospodská byla nějaká divná. Hospůdka je vždy nejlepší místo na seznámení a domluvy obchodů. Hospodská nám sehnala průvodce k himbům, Papa Johna. Ten za mírný obnos sežene jídlo, jako vstupné do vesnice. Když jsme vše domluvili tak jsme ještě do čtyř relaxovali v kempu. Bylo nesnesitelné vedro. Pak jsme se ale rozhodli vyrazit. Vodopády nás uhranuly, takhle bychom si představovali ráj. Světle zelená střídala tmavší a vše bylo protkáno vodopády různých velikostí. Sluníčko pomalu zapadalo a červená barva skal se barvila do ruda. Po západu sluníčka  jsme se vrátili zpět do kempu. Honza rozdělal oheň na kterém připravil skvělé a obrovské steaky. Než jsme ale povečeřeli,  vystřídali jsme se ve sprchách. Když Milan odcházel a já  jsem do sprchy lezla, tak se to všude hemžilo “vojáky” s holemi a dělali kolem sprch docela rámus. Dle oblečení jsme usoudili, že to je ochrana kempu, přeci jen na druhé straně břehu je Angola. Jak jsme ale zjistili další den, důvod byl jiný... Po smytí prachu z cesty jsme v klidu povečeřeli steaky s jihoafrickým vínem, do talířů nám svítil měsíc, který byl téměř v úplňku. Ještě než jsme zalezli do spacáků objevil Milan mládě krokodýla, které bylo hned u břehu a tudíž hned vedle auta. Doufali jsme, že maminka je někde hodně daleko.

Za den ujeto 184 km (530 060 km)
Tankováno 71,56
litrů; 10,23 N/litr