Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

4.5. Etosha, Opuwo

 

Měkká, voňavá postel neznamenala, že bychom spali do jedenácti, spíše naopak. Budíme se kolem šesté s východem sluníčka a na balkóně si užíváme krásné ráno s vůní čaje. Škoda, že v tomto ráji nám čas neúprosně letí. Osmá hodina a snídaně se přiblížila velice rychle. Jsou zde švédské stoly a obsluha nabízí vajíčka na různé způsoby.

Všichni si dáváme omeletu, protože to je jediná úprava vajíček na kterou si anglicky vzpomeneme. Obsluha však nezvládla servírování, jelikož si servírka dala podnos se čtyřmi omeletami tak, že půl tácu přesahovalo stůl. Bohužel jako první vzala zadní talíře, což způsobilo, že tác se zbývajícími omeletami se překlopil na zem. Milan s Alenou tak museli počkat na další várku. Po snídani jsme se rychle zabalili, opustili chatky a na recepci zaplatili útratu. To však neznamenalo, že bychom opouštěli Dolomity camp. Ještě do dvanácti jsme zůstali u bazénu a snažili se co nejvíce nasát tu kouzelnou atmosféru. Bohužel všechno někdy končí a my museli pokračovat v cestě, těšilo nás ale, že spoustu neznámého a krásného máme na cestě ještě před sebou. Hned první napajedlo za kempem nás naprosto ohromilo. Napájelo se zde velké množství zeber, přímorožců a především obrovské stádo žiraf. Bylo vzrušující pozorovat je při pití. Je pro ně opravdu těžké se napít a když jsou ohnuté k vodě může je lehce napadnout predátor. O kousek dál toto divadlo doplňovala rodinka slonů, která se rochnila v blátě. Kousek za tímto napajedlem došlo k razantní změně krajiny. Stala se kopcovitější a zelenější. Ale i v zde se proháněli zebry a antilopy. Kolem druhé hodiny jsme se dostali k bráně Galton, je to nová brána v západní části parku. Přivítala nás tam velice rozesmátá černoška, která hned vyzvídala jak se nám v parku líbilo odkud jsme a kam jedeme. Ještě že máme trička s vyznačenou cestou, to se hned lépe vysvětluje.

Původní plán byl zůstat hned za branou parku, ale rozhodli jsme se to natáhnout až do města Opuwo, protože budeme mít půlden navíc. Rychle jsme si vyhledali kemp nedaleko města, bohužel po příjezdu do Opuwa jsme zjistili, že není přístupný pro kempaře. Ve městě jsme zakotvili v kempu Ocenesse Bar House. Dolomity camp to sice nebyl, ale co bychom chtěli za stovku. Při parkování na určené místo se Milanovi podařilo zbořit lavičku a kousek plotu, evidentně jsme však nebyli první, protože tam byla jen na oko. Na dobrou noc jsme si udělali rizoto a dali si dobré studené pivko.

Za den ujeto 268 km (529 876 km)