Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

5.9. pátek

Marrakeš, Asni

Ranní odjezd je naplánován na osmou hodinu. Vstáváme však o dost dříve, abychom ještě vychutnali poslední chvíle u vodopádu a především abychom měli dost času se vyškrábat k autobusu. Dnešním cílem je horské městečko Asni.

Než k němu dorazíme čeká nás ještě zastávka ve městě Marrakeš. Zastávka byla čtyřhodinová a dost úmorná. Do města jsme přijeli kolem poledního a odjíždět jsme měli až kolem čtvrté hodiny, takže ten největší hic nás čekal v uličkách ve kterých se vzduch ani nehnul. Město je opravdu kouzelné ale né v tuto hodinu, chvíli jsme se toulali medinou, vypili pár skvělých pomerančových džusů a pak si vyhlídli hospůdku ve které přečkali zbývající čas. Hodinky s teploměrem naměřily 54°C, déle to jejich majitel nevydržel, protože se začaly rozpada krystaly. Ve čtyři hodiny nás přijel vysvobodit autobus a my vyrazili do hor. Do Asni jsme dorazili kolem 6 hodiny. Své hlavy složíme v místním bungalovu, který nám bude sloužit i jako úschovna věcí na následující 3 dny, kdy podnikneme tůru na nejvyšší horu Maroka Jebel Toubkal.
Večer se nám zde však trochu zkomplikoval. Hned po ubytování jsme vyrazili do městečka, kde měl být trh a my si zde chtěli koupit hliněný hrnec na tajin. Nám se to povedlo poměrně rychle ale kamarádi, kteří ho chtěli taky tak pro ně už nebyl. Domluvili jsme se s prodavačem, že půjdeme k nim domů, kde jim ho prodá. Vypadalo to jako dobrá příležitost poznat místní lidi. Vyrazili jsme na okraj města. Maročanův dům nebyl nijak velký ale přijetí bylo vlídné. Hned nám nabídl marocký čaj, rozdělal venku na dvorku sezení a jeho žena nás provedla domem. Hned začalo smlouvání, a povídání o zdejším životě. Kamarádi nakonec tajinec koupili a my pomalu odcházeli. Už v té chvíli jsem cítila velice pichlavou a pálivou bolest na obou patách. Do kempu jsem skoro ani nedošla. Obě vnitřní strany pat mě napuchly a zčervenaly a bohužel tam byly vidět i vpichy. Oroňův závěr zněl - štír!!! Naštěstí prý v této oblasti nejsou smrtelně jedovatí ale je možná alergická reakce. Musela jsem pít velké množství vody aby došlo k co nejrychlejšímu naředění jedu. Bohužel jsem dostala i nápad, že si to potřu Fenistilem, bylo to jako bych si nohy polila benzínem a zapálila. Asi 2 hodiny to byla neskutečná muka. Vypadalo to, že z výletu na Tubkal nic nebude. Naštěstí to pomalu odeznívalo a já doufala, že ráno to bude ok. Spát jsme šli docela brzo.